Reportáže

28.07.2008 Alpy a Tour de France 2008

Část týmu SOS se i v letošním roce vypravila do francouzských Alp a na letošní Tour de France, kde jsme měli horké želízko v podobě výborného Romana Kreuzigera. Zafandit tomuhle borci a pojezdit v těchto krásných a velkých kopcích, to bylo hlavním cílem této dovolenkové výpravy.

Do Francie jsme vyrazili ve složení Coleman, Venca, Katka a doplnili nás ještě Lu (KC Slavia Praha) a Venca Zimmel (Bike Brdy Team). Přesně v tomto složení jsme již jednou cestu na Tour absolvovali, takže jsme se už dobře znali a věděli co od koho můžeme očekávat. Já a Venza Z. jsme vyrazili už v neděli ráno, ostatní vyrazili až v neděli večer, jelikož absolvovali ještě v neděli závody.

První 4 noci jsme zakempili nad Alp d´Huez na pěkném a klidném místečku v přírodě, které občas ráno narušili jen prolétající helikoptéry a těžká technika, která složila v naší těsné blízkosti asi 15 náklaďáků štěrku. V noci byla samozřejmě naprostá kosa (cca 2°C) přes den to bylo tak akorát jen s lehkým větříkem, takže někteří z nás mikinu neodložili snad vůbec a i já si opalování radši schoval na jindy

První den, kdy jsme byli zatím jen ve složení já a Venca Zimmel, jsme si naplánovali jen lehkých asi 70 km na rozjetí. Vyjížďka zahrnovala jen menší kopečky Col d´Ornon (1367), Col de la Morte (1360) a Alp d´Huez (1680) a nakonec z toho bylo přes 130 km. První den jsem se chtěl jen lehce rozjet ovšem trasa byla dost obtížná, dlouhá a vítr taky udělal svý. Venca mi ujížděl, kdy si vzpomněl a já z toho byl dost rozčarovanej. Pod Alp d´Huez jsem byl už tak prošitej, že jsme museli do obchoďáku nakoupit nějaký muffiny, abych ten kopec vůbec nějak vyjel. Bylo to teda velký trápení, ale nakonec se to nějak podařilo. Ale tolik cyklistů mě teda nepředjelo za všechny dovolený dohromady, jako v tomhle kopci. Vždycky mě za celou dovolenou předjel tak 1-2 cyklisti, tady mě jich předjelo snad 10 .. no hrůza Povzbuzování fanoušku, kteří tu již čekali na středeční etapu, sice potěšilo a trochu motivovalo, ale když nebylo kde brát, tak se nedalo nic dělat  Druhá čás výpravy nás již očekávala v našem tábořišti a všichni si pochvalovali, jak pěkný flek jsme jim našli

Druhý den ráno jsem měl zřejmě přebytek energie a tak jsem se vyškrábal ještě do kopce asi 350 vejškovejch metrů nad naším tábořištěm a udělal několik myslím docela povedených fotek. Na vyjížďku se k nám už přidala i druhá část výpravy. Zvolili jsme si trochu víc odpočinkovou trasu než tu první a naplánovali si jen dva kopečky a to Les Deux Alpes (1650) a opět Alp d´Huez (1680) ovšem tentokráte přes Villard Regulas. Katka s Vencou C. vynechali první jmenovaný a otočili u přehrady - Lac du Chambon. Trasa tentokráte měřila 110 km a byla o dost pohodovější než ta o den dříve.  Navíc Alp d´Huez z téhle strany byl o dost jednodušší, ikdyž hodně udělalo to, že jsme na tom byli podstatně lépe než včera. Já si ještě konec Alp d´Huez trochu zazávodil s nějakým cizákem a vyzkoušel si spurt do cíle na velkou placku .. no nezávidím jim :-)

Třetí den už byl dojezd závodníků na Alp d´Huez a jelikož trať zavírají zhruba ve 14:00 tak jsme neměli moc času na delší vyjížďku. A tak jsme pouze sjeli Alp d´Huez tam, kde jsme ho včera vyjížděli a střihli si ho mezi fanouškama nahoru. Tenhle den jsem si řekl, že si to zkusím trochu na ostro, jeden kopec bych přežít mohl i bez formy. Zezdola jsme nasadili celkem svižné, ale nijak ostré tempo. Po chvíli jsem si všiml, že jeden cyklista jede zhruba stejně jako my a tak jsem se ho snažil zahákovat a jet s ním. Tomu se to ale nelíbilo a snažil se stále odjet. Nechával jsem si ho stále nadohled, občas ho dojel a on zase ujel a tak se to několikrát opakovalo. Tempo se stále zvedalo a tepy už nebyly na 150 ale spíš 170. zhruba v půlce kopce jsem se ohlídnul a divil se, že už se mnou není ani jeden Venca, kteří mě do tý doby válcovali, kdy si vzpomněli. S borcem jsem se ještě nějakou dobu honil, tepy se ještě zvedli i přes 180 a když už jsem si řek, že ho nenechám ujet ani metr, tak zhruba 4 km před koncem zastavil u krajnice usmál se a slezl .. zřejmě fandil někde v těch místech. Tak jsem si zbytek kopce ještě střihnul sám v podobném tempu, do cíle jsem se ale už nedostal, ten už byl zabezpečený strážníky. Čas kopce by byl asi cca 58 minut. Poté jsem dorazil do tábořiště, chvíli po mě zřejmě se flákající Venca C., kterýmu se asi nechtělo makat :-), potom Lucka, která nám sdělila, že Venca Z. měl defekt a že má nepojízdný kolo. Ten nakonec dorazil lanovkou a zjistili sme, že má problém se zadním Ksyrkem a bude ho muset nahradit. Ještě, že jsem ty náhradní kola měl.

Jen jsme do sebe narychlo něco hodili a šli už na trať kouknout na kolonu s alegorickejma vozama a pak už jen čekat a fandit závodníkům a hlavně našemu Romanovi. Cesta byla dost obtížná, fanoušci byli naprosto všude a projít se dalo jen s obtížemi. V jednou místě jsem ukloznul dokonce tak šikovně, že jsem si o ostrý kamení pěkně sedřel ruku. Kolona byla jako vždy super, rozhazovali opět hromadu drobností, takže jsme zase něco pochytali dokonce i jedno triko Caise d´Epagne. Po koloně jsem si našel místečko na focení a očekával závodníky. Z rádia jsem odposlechl, jak zhruba vypadá situace a pak už frčeli všichni kolem nás. Sastre v úniku, za ním pronásledovatelé Evans, Scleckové a spol. a jen kousek za nimi náš Roman. A navíc vypadal, že jede celkem v pohodě. Takže zase byl parádní výsledek, super!

Čtvrtý den jsme se stěhovali na další místo. Toužili jsme po největší nadmořské výšce, kam se dá po silnici dojet a tak jsme se vydali směrem na Col de la Bonette (2802). Bohužel mi nevyšlo stanování přímo na tomto kopečku ve výšce cca 2500 m n. m., jelikož pro Katku by bylo obtížný vždy vyjížďku zakončovat tímhle kopcem a tak jsme se zakempili přímo v městečku Barcelonnette (1150). Cestou jsme se ještě poflakovali po Brianconu, řešili Vencovo vadné kolo a v jedný restauračce koukali na další dojezd etapy, kde byl v závěru opět aktivní náš Roman. Tenhle den jsme nenajeli na kole vůbec nic, ale ten odpočinek jsme potřebovali asi všichni.

Pátý den byl na programu právě Col de la Bonette (2802), případně s nějakým dalším sedlem. Bonette je nejvyšší, kam se dá v Alpách po silnici vyjet a tak jsme se všichni těšili, že si zlepšíme, případně vyrovnáme svůj rekord. Tenhle kopec je dlouhý asi 23 km, ale je tak opuštěný, že si člověk připadá, že jede snad 50 km. Několikrát to vypadá, že už bude konec, ale ten se stále moc neblíží. Zhruba ve výšce 2500 je nádherné jezírko vhodné ke kempování, určitě bych tam někdy v jiném složení rád na několik nocí zůstal. Kousek před vrcholem se cesta narovná a dá se jet i 30 km/h, potom ale následuje stojka až s 12% sklonem až na samý vrchol a ta hodně bolí, když se necháte na rovince unést :-) Já jsem si tenhle kopec střihnul trochu rychleji a byl jsem rád, že sem konečně dokázal odjet Vencovi Z. Kopec jsem dal za cca 1hod 37min.

Venca s Katkou si na tenhle den naplánovali jen tenhle kopec, my se ještě vydali na Col de Vars (2109) Tohle sedlo vypadalo z auta docela v pohodě, ale nakonec to bylo pěkný trápení. Kopec celkem prudkej a k tomu ještě dost hnusnej vítr. No zvládli jsme to, ikdyž Lu toho měla už celkem plný kecky. Večer jsem chtěl ještě jet fotit na Bonette, ale počasí se bohužel zkazilo a celej večer propršel.

Šestý den byl už pro naši trojici poslední, Cafourkovic zůstávali ještě další dva dny, my si už ale naplánovali odjezd večer. K tomu jsme si naplánovali tři sedla Col de Allos (2247), Col des Champs (2045) a Col de Cayolle (2326) při cca 125 km. Já pojal tenhle den naprosto pohodovým, přecejen budeme řidít přes noc a dohrabeme se domů až někdy další den odpoledne. Takže první kopec v regeneračním pásmu, druhej byl už ale prudší a tak to bylo už i o něco víc, ale pořád hodně nízko. Cestou z Champs jsme pěkně zmokli, ikdyž nás Venca Z. ujišťoval, že do toho mraku rozhodně nejedeme. Výjezd na Cayollu byl docela dlouhý, ale už to byl poslední kopec, takže jsme to taky nějak zvládli. Při sjezdu jsme jeli zase do mraku a to hodně ošklivýho, takže jsme v nejbližší vesnici slezli a schovali se před deštěm do místního baru. Po dvou čokoládách se mi podařilo fňukajícího Vencu Z. a Lu vyšťouchat ven do mokra a zimy a dojeli jsme zbylých asi 17 km do kempu. Tam jsme do sebe jen něco hodili a už vše balili na cestu. Samozřejmě stany byly mokrý, věci z kola mokrý, kola špinavý, takže poslední den se opravdu vydařil.

Sláva nazdar výletu .. do Prahy jsme dorazili v neděli odpoledne v pořádku a bez nějakých větších obtíží. Výlet se nám líbil a už se moc těšíme na další! Doufám, že nás pojede příště zase víc ;-)

Pohořalý Petr (Coleman)