Reportáže

03.08.2008 Budějovická kolečka

Poslední červencovou sobotu se v Českých Budějovicích tradičně pořádá kritérium s příznačným názvem „Budějcká kolečka". Závod je zařazen do seriálu Jihočeské amatérské ligy.

Okruh byl vytyčen velice jednoduše. 500m tam, 500m zpátky a mezitím dvě ostré 180tistupňové zatáčky, to vše na absolutní placce. Sudá kola se bodovala 3-2-1 bod, poslední kolo 5-3-2-1 bod, lichá kola 1 bod. Nic pro vrchaře, zato spurtéři se zde mohou projevit naplno. Podle bodování zde měli velkou šanci také tempaři. Závod byl vypsán na 22 kol.

Já jsem tu loni zajel slušné 3. místo a pro letošní rok jsem měl samozřejmě ambice nejvyšší. Kritérium není jen o absolutní výkonnosti, ale také o taktice, počtech a je třeba mít i trošičku štěstí. Moje taktická příprava před závodem byla dokonalá. Loňský vítěz měl 15b. Čili na vítězství bylo potřeba vydržet v úniku nejméně 8 kol. Osm kilometrů alespoň 42 km/h a mezitím 16x spurt za zatáčkou a bude to v kapse. V tréninku jsem si běžně zkoušel přes 10 kilometrů, takže jsem si hodně věřil.

Před startem je potřeba se kvalitně rozjet. Dal jsem si třicet kilometrů a šinul si to na start. Byl jsem opravdu hodně nervózní. Jediná chybička v takhle krátkém závodě a je po nadějích. Tep se těsně před startem pohyboval okolo 140 úderů za minutu - mám prostě krásný starťáky.

Přesně ve dvanáct hodin rozhodčí odstartovali závod. Jako obvykle jsem začal hodně vzadu. První čtyři kola jsem odpočíval na chvostu skupiny. Překvapilo mě, jak se jelo pomalu. Průměr byl necelých 40km/h, tedy žádný letecký den jako loni. Až do šestého kola se jelo celkem v klidu a tak jsem se připravoval, že za to vezmu a odjedu. Chvilku předtím měl stejný nápad jiný borec. Budu muset počkat ještě dvě kola.

V osmém kole přišla moje chvíle. Zvednul jsem se a šel jsem do úniku. Za mnou se vydal Pokorný z Comatelu Písek, vyhlášený spurtér. Chtěl jsem mu prostě ujet, ale když jsem jel přes padesát kilometrů za hodinu a on se pořád blížil, radši jsem zvolnil na „rozumnou rychlost". Ve spurtu mě převálcoval. Doufal jsem, že za cílem svěsí nohy a nechá mě jet dál. Nerad bych ho vezl v háku a nedělal jsem si iluze, že by mi ten borec střídal. Vyšlo to. Svěsil a čekal na balík a já jsem mu v poklidu odjel. Měl jsem poměrně slušný náskok a teď už bylo jen třeba vydržet vepředu co nejdéle.

Snažil jsem se držet stálé tempo a kontrolovat si odstup od balíku. Peloton se v každém bodovacím kole citelně přibližoval, v nebodovaných kolech jsem mu zase ujížděl já. Jel jsem největší podlahu v životě. Měl jsem sucho v krku, ale na pití jsem se neodvažoval ani pomyslet. Nohy mě pálili jako bych měl za sebou 200 kilometrů. V 15.kole jsem si pomyslel, že už to snad nemůžu déle vydržet. Balík se ke mně každým metrem přibližoval. Ale já to nevzdal a vyždímal jsem ze sebe i ty poslední zbytky sil. Peloton mě dojel až 2 kola před cílem, když už jsem si byl jistý vítězstvím. Propadnul jsem skupinou nakonec a jen stěží jsem se tam udržel. V cíli jsem si mohl vychutnat pocit vítězství i když jsem dojel až na chvostu skupiny.

Výsledky kategorie 30-40let: