Reportáže

16.05.2007 Časovka dvojic Kněžmost

S tímto závodem jsem ani moc nepočítal, že ho pojedu. Ale tak nějak mi přišlo líto, že bych nic za ten víkend nejel, tak jsem se rozhodl, že si ho zajedu. Když mi Lu dala košem a návštěva rodičů v daleké Asii jí byla přednější, zkusil jsem štěstí v našem týmu. Moc lidí se závodem nepočítalo, přesněji ho chtěl jet jen jeden a to k mému neštěstí ještě Pavel Kouřimský, který zrovna tyhle časovky docela umí. Přestože toho letos taky moc nenajel (oba máme najeto tak 1500 - 2000km), dost jsem se mojí možné pomoci ve dvojici obával, a tak jsem ho už dostatečně předem varoval, ať to bere spíše jako trénink a časovku jednotlivců než dvojice a že já se pokusím mu to uviset.

Do Kněžmostu jsme se dopravili naším oblíbeným Fordem Transit. Nepřijeli jsme zrovna moc brzy a tak jsme si již nestihli projet trať. Pavel ji znal, jednou už závod jel a já si ji už kdysi také projížděl, tenkrát ale jen jako fotograf. Věděl jsem, že je to celkem placka, takže ideální pro Pavla a tragický pro mě.

Při rozjíždění jsme poznali, že dost silně fouká, naštěstí celkem příznivě tak, že na otevřené silnici to šlo celkem přímo do zad a na druhé straně se zas člověk občas schoval ve vesnicích nebo v lesích. Tak jsme se lehce rozjeli a vyrazili na trať.

Říkal jsem Kouřovi, že hlavně musíme na začátku hodně zvolna, jinak mě ztratí ještě v prvním kole. No .. nepovedlo se. Zničil mě během prvních kilometrů a tak jsem začal střídat méně a méně a méně. Ale uviset se to celkem dalo. Občas jsem si teda křiknul, ať zpomalí, jinak pojede sám. Při nájezdu do druhého kola jsem nevěřil, že to vůbec ještě dojedu, spíše jsem čekal, že absolutně vytuhnu a zajedeme druhé kolo tak o deset minut pomaleji, jak se mi to přesně povedlo loni na Břežanské osmě :-)

Kouřa mě ale naštěstí šetřil a kupodivu druhé kolo bylo už celkem v pohodě, možná proto, že se cíl přibližoval víc a víc. Dopředu jsem téměř nelez, jen když si potřeboval Pavel orazit. Kopečky jsme přežili kupodivu celkem dobře a v závěru na hlavní jsem vydal poslední zbytky. Do cíle cca posledních 500m jsem dokonce Pavlovi odstřídal tak, že mi potom v cíli řekl, že myslel, že nás předjíždí další dvojice, ale chytil se :-) Škoda, že tak neumím jet celou trať.

Tak abych to shrnul: Děkuju Pavlovi, za fajn závod :-) a vlastně i za slušný výsledek. Skončili jsme 7. z 34 dvojic, což jsem vůbec nečekal, ale elita zřejmě zůstala doma. Škoda jen, že nás nebylo z týmu více.

Pohořalý Petr (Coleman)