Reportáže

03.04.2011 DA-BA Prosenická Lhota

Po dlouhém zimním období a nudných zdlouhavých trénincích přišel okamžik pravdy. První letošní silniční závod. Z nemalého počtu společných švihů, které jsme v předjaří absolvovali, bylo přibližně jasné, jaké je momentální interní rozpoložení sil v týmu, ale bylo také třeba porovnat formu s okolním světem, abychom zjistili, zda náhodou cyklističní kolegové z ostatních týmů nezaháleli a nám tím neposkytli šanci se tučným písmem zapsat do análů amatérské cyklistiky.

   Nezaháleli!!! První, kdo se o tom mohl přesvedčit na vlastní kůži jsem byl já (Luuuc) s Josém. Vyrazili jsme na závodní návštěvu na jih od Prahy do Prosenické Lhoty, kde se jela časovka jednotlivců pořádaná týmem DA -BA.

Už když se začali účastníci scházet, byly jasné dvě věci. Za prvé, že konkurence nebude početná a za druhé bude kvalitní. O špatné kolo člověk nezavadil a obličeje známé z UACu nevěstili ani náznak toho, že by k dobrému výsledku mělo stačit nějaké výletní tempo.

Odbyli jsme si s Josém prezentaci, vydolovali kola z auta a poskládali je, abychom se mohli proti směru závodu vydat na místo startu. Při té příležitosti jsme hodnotili stav asfaltu (nebyl úplně zlý) a především naše šance na solidní výsledek( ty byly horší ). Josému jsem vnucoval, že musí myslet co nejvýš a nepodléhat dopředu skepsi, což jsem v zápětí sám dělal:-)). Možnost rozjetí těsně před startem nebyla úplně ideální, protože byl na výběr jen prudký kopec dolů, který se musel bohužel vyšlapat taky zpět. Nějak jsem tam alespoň zatočil nohama, abych měl čisté svědomí, že jsem uděl před závodem maximum a pak už jsem se vměstnal do fronty čekajících na start. Když jsem se dostal na řadu, Jose byl už tři minuty na cestě.

Nekonečné odpočítávání od deseti mi trochu pilo krev  a ve chvíli startu jsem ztratil tak 1-2 vteřinky tím, že jsem našlápl až na druhou otáčku...to to teda začalo:-(. Ale co, je to jedenáct kilometrů, tam se to nějak ztratí. Hlavně dobře rozložit síly. Rozjel jsem to z úvodního kopce, který mohl mít tak 200 metrů a hned za ním následoval přibližně stejně dlouhý horizont. "Zakouslej" v hrazdě jsem ho přelétl, mihnul jsem se kolem dvou chatařů, co nakládali dříví  a další vlna, horizont na konci lesa, teď už o něco delší, pravá zatáčka a dlouhý sjezd. Tepy na stosedmdesátipěti, vyceněný zuby, ale drtil jsem to jak se dalo. Kousek rovinky a octnul jsem se pod prvním těžším (teda vlastně nejtěžším) stoupáním, tři serpentýny, pod první jsem schodil na malou a vzadu o dvě dolu. Tepy na stoosmaosmdesáti, ale pocit furt dobrej. Na konci stoupání jsem zblejsknul kluka, co jel minutu přede mnou a to mi vlilo novou krev do žil. Hned na hoře tam rvu velkou, hrazda a vydal jsem se na stíhací jízdu. Na štěstí se mi zadařilo jakž takž držet emoce na uzdě, takže jsem se tím stíháním úplně nezdemoloval a docela mi to pomohlo. Letěl jsem asi třiašedesát esíčkem přes jakousi vesnici, soupeře na dohled a už je tady druhé stoupání. Nic hrozného, ale byl to nějaký osmý kilometr a taky se to nahoře nějak utáhlo, nicméně udržím velkou, na křižovatce ostrá pravá, vítr do zad, střík jsem si do pusy trochu vody, předjel toho kluka a vsadil vše na jednu kartu, těžkej převod už na rovině, v posledním sjezdu to rozjet, a v cílovém kopci...děj se vůle Boží. A děla se...Jose na mě hejknul něco povzbudivého, zaťal jsem zuby, a posledních 100 metrů ještě zaspurtoval. Cíl. Nezbytné zalapání po dechu,  a pohled na tacho...

Průměrná rychlost 39,3, průměrné tepy 180 rovných, to nebylo zlé takto zjara. Ovšem stačilo to na páté místo 9 vteřin za Petrem Bartošem z DA-BA týmu na třetího ztráta 24 vteřin, na druhého Kuře ze Šlapek už to bylo 35 vteřin a na vítězného Roberta Míla pak 1:11.

Jose se vešel s přehledem do desítky a sedmé místo mu uteklo o pouhé 4 vteřiny.

Takže letošní premiéru mám za sebou a teď se už těším na Bášť.

Vítek Lukáš (Sušenka)