Reportáže
20.06.2011 Highway to hell
Highway to hell 2011 V sobotu v 6:00 mě začne drnčet u hlavy budík. Na víkendové vstávání je to dost brzy, takže se musím fakt přemlouvat, abych vstal. Natlačím do sebe snídani, do auta kolo a věci na sebe a razím směr Stodůlky, kde nabírám Josého, se kterým pokračujeme směr Křivoklát. Na místo přijíždíme kolem čtvrt na devět a vítáme se s ostatními SOSáky. José se začíná zajímat o své pořadatelské povinnosti a já se začínám soustředit na ty závodní. Dříve než vystěhuju svůj ansábl nasedám ještě do auta a objíždím si trasu, abych pochytal alespoň opticky případné záludnosti. Krom kostkového esíčka na konci sjezdu do Městečka neshledávám nic nebezpečného. Na rozjezd mi tradičně nezbývá příliš času, vyjedu si alespoň dvakrát kopec, který následuje hned po startu a už se vměstnávám mezi borce připravené na startovní čáře. Stavíme se vedle sebe s Colemanem, ještě se naposledy trochu hecneme, což je pro letošek nezbytný rituál, který chápeme asi jen mi dva a už začíná odpočítávání. Závod pro mě začíná někde v polovině startovního pole. První kopec se snažím jet po levé straně, kde není silnice tak vlnitá a více méně si držím pozici. V polovině prvního kopce přichází mírné vydechnutí a pak se kopec opět trochu utáhne. To je místo, kde se rozkutálejí první korálky v podobě kochačů. Já se držím v prvním balíku, který jede svižným, nicméně ne vražedným tempem. Užívám si jízdy v této skupince, sjezd do městečka se jede rozumně, takže není ani náznak karambolu a navíc, což jsem letos zažil snad poprvé, jedou všichni vpravo! Samozřejmě, že k menším vybočením dochází, ale taková ta jízda u levé škarpy tady prostě není k vidění. Přijíždíme ke Křivoklátu a dnes po prvé nás čekají proslulé kostky, místo, kde dozajista dojde k dalšímu dělení balíku. A dochází. Známe firmy za to berou a pomalu začínají mizet a zbytek skupiny, která dojela pohromadě až pod kostky, za to bere taky, ale i přes to chytá nesjetelnou díru. Před sebou vidím Colemana, jak se ještě snaží sjet co se dá, ale já vím, že v mém případě by to byl boj s větrnými mlýny a čekám jaká grupa se kolem mě začne tvořit. A dočkávám se příjemného překvapení. Najednou je vedle mě Léňa ze šlapek, Kolíkáč ze stejného týmu, Ruda Kadlec z KPO atd. Záhy sjíždíme taky Colemana a postupně se tvoří asi 12ti 13ti hlavá skvěle spolupracující skupina. Cestou nabíráme ještě pár borců, mezi nimiž je také Robert Míl. Rozjíždíme ukázkový kolotoč, nikomu nemusí nikdo nic vykládat a ujíždíme svižným tempem krajinou. Sjezd do městečka jezdíme v rozumným tempu a nad kostkami se zase tak nějak sjedeme. Kostkový kopec se snažím jezdit maximálně spořivě a zbytečně neblbnout. Přeci jen člověk neví, kdy mu v takovým závodě začne docházet a byla by škoda vystoupit z takovýhle grupy. Kolo před cílem přícházejí první nástupy, o které se stará především jeden z dvojce KPO Robert Míl, až mi trochu přijde, že jede na stájového kolegu R. Kadlece a snaží se dosud kompaktní skupinu trochu roztrhat před závěrečnou fází. Poslední sjezd do městečka si vyjíždím dopředu, abych eliminoval případné nebezpečí. Trochu si to ještě asi ze třema klukama pouštíme a získáváme mírný náskok, ale nakonec zůstávám v předu jen s R. Mílem a ve dvojici by náš unik asi neměl šanci na úspěch. Balíme to a necháváme se sjet. Pod kostky dojíždím asi tak v polovině balíku, hlídám si Colemana a R. Míla, ale v rozhodující chvíli jsem zavřenej a ujíždí mi asi kvartet borců, nemám kudy a až asi v polovině kopce, kdy jsou v háji se snažím ještě zaútočit. Beru M. Somra a posledních sto metrů do toho jdu naplno. Centimetr po centimetru se blížím k Léňovi a na čáře ho za hurónského řevu beru. Celkově jsem s Peklem spokojenej. 7. Místo v kategorii je pro mě dosud nejlepším umístěním v UACu a na mém štítě zůstali borci, kteří mě zatím poráželi viz. Robert Míl, Léňa, a v neposlední řadě Coleman, se kterým vedeme celou sezónu přátelskou partii doprovázenou rýpáním a hecováním. Pořadatelům z týmu SOS patří velký dík za skvělý závod, na který se příští rok, bude-li to jen trochu možné, opět rád vrátím. Pár údajů na závěr: Vzdálenost:84,6km Čas: 2:23:32 Převýšení: 1284m Umístění v kat.: 7/23
Vítek Lukáš (Sušenka)









