Reportáže
09.01.2011 Jako kozy na ledě
Hromadná vyjížďka S.O.S 9.1.2011
Krátce po novém roce je člověk vždycky plnej energie, nadšení a v hlavě má spoustu zvláštních nápadů, jako například jezdit na kole po lese při oblevě. Zrovna takovej nápad měl i jeden ze S.O.Sáckých lídrů Coleman. To by nebylo tak zvrhlý, jako to, že si ke své vyjížďce potřeboval sehnat ještě několik diváků a to konkrétně Luuuca, Joseho a Honzu Fleischmana.
Já (Luuuc) Jsem přijel v deset hodin ke Colmanovi před barák. Přihasil si to na svém novém, naleštěném KTemu, já vytáhla Scotta a vyrazili jsme nabrat dva zbylé na Jižní město.
Už když jsme se motali napříč sídlištěm, něco mi napovídalo, že KTM nezůstane dlouho nepokřtěno, protože Coleman se pustil do švihu s takovou vervou, že jsem musel na chodníku dvakrát vyhodit nohu z pedálu, abych předešel pádu. Vyjeli jsme na silnici, sjeli krátké serpentiny a vrhli se vstříc dobrodružství, které na sebe nenechalo dlouho čekat.
Kombinace ledu a vody se ukázala být zabijácká, čehož si všiml jako první Coleman. Jak si tak přede mnou jel, trochu se vychýlil ze směru a liž ho, už se válel s bajkem připlým na nohách rukama na řidítkách, zkrátka ready, akorát v horizontální poloze:-). Srdečně jsme se tomu zasmáli (já tedy o něco srdečněji:-)) a vyrazili jsme dál. Coleman překvapivě trochu zvolnil na tempu a začali jsme vyhledávat lesního porostu k úniku před ledovkou. Ovšem místy úniku nebylo…. Při jedné takové chvíli, kdy se muselo vjet na led jsem se ohlédl jak Coleman vede kolo smýkajíc se na všechny světové strany a jak jsem se tak ohlédl….1:1 válel jsem se na klouzačce jak nemohoucí pitomec, well, tentokrát se smál srdečněji Coleman:-).
Na Jižňák jsme se dopotáceli se zpožděním, ale ne tak velkým, abychom tam byli poslední. Čekali jsme ještě na Joseho. Když dorazil, nepochopitelně jsme se dohodli, že dáme terénu ještě jednu šanci. Jose s Honzou vystřelili vpřed nepoznamenáni pádem a já s Colemanem a nalomeným sebevědomím jsme drželi odstup:-).
Po několika málo kilometrech padlo hromadné rozhodnutí, že dáme terénu valé a pojedeme na silnici. Jose se ještě s lesem rozloučil parádní rybičkou asi 20m před koncem náledí a vyrazili jsme polykat objemy.
Rozjeli jsme se do Průhonic, napříč komerční zónou a tam přešel smích i posledního z nás, Honzu Fleischmana. Ssssssse mu přihodil defekt. Honza opravoval a mi, zbylí tři, jsme klábosili. Za chvíli už jsem klábosil jen s Colemanem, protože se ukázalo, že má prázdnej předek i Jose. Naštěstí byli oba vybaveni kvalitní technikou, takže bylo vše rychle zažehnáno a mohli jsme pokračovat. V jednom takovém brdku nás z ničeho nic přespurtoval Coleman a když byl skoro nahoře, tak vyhlásil, že je to vrchařská prémie, kterou pochopitelně vyhrál.
Tuto fintu na nás ještě několikrát vyzkoušel, ale už bez úspěchu.
Z okolí Průhonic, jsme se přes Dobřejovice dostali do Modletic, Petříkova a zpět jsme to skejvli na Herink, kolem Průhonického parku a nedaleko za ním přišlo dělení tras. Honza s Josem nás opustili a já s Colemanem jsme přes Chodov dojeli zpět k jeho bydlišti.
Suma sumárum jsme podpořili naším icecyklingem naší ledovou královnu Martinu Sáblíkovou při zisku již třetího evropského titulu, ale myslím si, že by to zvládla i bez toho, aniž by mi jsme nastavovali krk:-). Závěrem díky Petře za super nápad a zbylým dvěma za to, že mě v tom nenechali samotného.
Já a Coleman: 51km, 2:30 čas, Já modřina na pravé hýždi, Josého a Colemana jsem nekontroloval.
Luuuc
Vítek Lukáš (Sušenka)
