Reportáže

02.08.2007 Jihočeská amatérská liga - Budějovická kolečka - kriterium 22km (29.7.2007)

Závod se jel na výstavišti v Českých Budějovicích, kde se koná například známá ZeměŽivitelka. Okruh byl dlouhý 1100m, absolutní rovina se dvěma 180 stupňovými zatáčkami, kde se muselo přibrzdit na cca 30km/h.

Pro mě to byl 1. závod po téměř 4. letech (časovku v Neveklově nepočítám, protože sem jí bral jen jako lepší trénink). Takže jsem byl natěšený jak si konečně zazávodím a tak zvědavý, jak to dopadne.

Před závodem jsem měl poměrně jasný plán. První půlku nechat kluky vyblbnout a maximálně se pošetřit, často se tam motají i plašani a jede se dost rychle a navíc je to o zdraví. V druhé půlce hlídat špici a 4 kola před cílem, až budou všichni vyšitý jsem chtěl ujet a do cíle dorazit sám. Celkem by to hodilo 10 bodů a podle loňských výsledků 3 místo. Fakt krásnej plán.

Na startu jsem nechtěl nic uspěchat a rovnou jsem se zařadil do zadních pozic. První čtyři kola jsem se držel taktického plánu. Ani na vteřinku jsem nevyjel z háku. Jeli se takové kule, že jsem zapochyboval, jestli to vůbec dojedu a odvolával jsem pokus o únik. Holt není to stejný jet 10 minut 50kou v tréninku a pokusit se o to při závodě.

Další 4 kola už začalo tempo trochu vadnout a i já se začínal pomalu probouzet. Dost dobře nechápu, proč ty první kola tolik kosej, když jich potom půlka vytuhne. A já navíc nesnáším rychlé začátky.

Desáté kolo nadešla moje chvílka. Trošku sem za to vzal a dotáhnul se na druhej flek. Na prvního už jsem neměl. Ale bylo to alespoň za 2 body. Tenhle interválek mě malinko vycucnul a další 4 kola jsem se z toho dostával. A to už se blížil konec kriťáku a já měl pořad jenom 2 body. A debakl se blížil. Bylo třeba zase vysvištět na výlet. Nohy jsem musel dost dlouho přemlouvat, ale 3 kola před cílem se neskytla dobrá příležitost a tak jsem do toho šel. Maník přede mnou šel na malej spurt tak jsem se za nim vyvezl. Sice jsem na něj řval, že mu nebudu spurtovat, ať jede v klidu a že odjedeme spolu ale asi mě neslyšel nebo co. Alespoň kousek mě odtáhnul. Ohlédnul jsem se, vidím 30m díru a je jasný, že buď teď nebo nikdy. Jdu do toho. Jedu kaši. Klucí vzadu mě nechávají dejchat a tak jsem si bodovanej okruh pohlídal. Další 3 body v kapse. Zkusíme ještě jedno kolo? Zkusíme. 1bod za průjezd maníky vzadu nechává v klidu. Zase mě nechají žít a další bodík doma. Teď už jsem byl fakt vyšitej, tak už to vypouštím. Trošku mě to štve, protože jsem ztratil přehled, kolik je do cíle a teď vidím, že je to poslední kolo. Ale nikdo za mnou nejede. Je to divný, po rovině jsem nejel ani 40-kou. A za mnou díra dobrých 50m. Zkusíme to do cíle? Jasně že zkusíme. Z posledních sil za to beru a vypadá to dobře. Dokonce se můžu dovolit ten luxus - dojíždět do cíle se zvednutýma rukama a přitom nespurtovat. 11 bodů a 3. místo celkově. Teorie a praxe se protnuly. No není to paráda?

Pohořalý Petr (Coleman)