Reportáže

16.09.2008 Král Šumavy po desáté

Moje letošní účast na Králi byla jubilejní již desátá. Takže jsem věděl do čeho jdu, co mě čeká a na co se mám připravit. Dá se říci, že mě během závodu v podstatě nic nepřekvapilo a letošní ročník byl podobný těm předešlým. Ještě uvedu, že letos jsem se rozhodl pro střední trasu 200km, ne že bych 250ku neujel, naopak čím delší závod, tím lepší pro mě. Důvodem byl fakt, že další ročníky Krále počítají zásadně se změnou trasy a byla tak poslední možnost si střední trať projet. Navíc konkurence na střední byla vždy menší a byla i velká šance na dobrý výsledek.  

Ale teď k závodu. Asi nemá smysl popisovat detailně celý závod. Většina z vás už nějaký ten maratón jela a tuší jak to chodí. Přesto Král je trošku odlišný oproti ostatním maratónům. Třeba časem startu. Startuje se téměř ještě za tmy, v půl 7. V Klatovech bylo zataženo, moc jsem toho na startu neviděl, rozednilo se snad až v 7. Startoval jsem v první vlně, takže jsem byl ušetřen toho dotahovat čelo závodu a mohl tak pošetřit síly. Král má tu výhodu, že brzy přicházejí kopce a peloton se začne třídit. A to je dobře. Předjíždím spoustu frajírků, kteří se hned po startu tlačili dopředu a teď na to evidentně výkonnostně nemají. Naštěstí silnice na Velhartice je dost široká a dá se předjíždět. Další stoupání Kunkovice a Děpoltice opět prosejou peloton a vytvoří se tak velmi početná skupina kolem stovky borců.

Za Dešenicemi začíná již stoupání na Špičák. Jede se rozumné tempo, které mi vyhovuje. Projíždíme Zelenou Lhotou a jako by balík zpomaloval a nikdo nechtěl jet. Možná respekt k počasí? To se bohužel, tím jak se přibližujeme ke Špičáku, stále zhoršuje. Padá hustá mlha, je mokrá silnice, není příliš dobře vidět a teplota nepřesáhne 10°C. U Hojsovy Stráže se tempo skupiny zvyšuje a jde se do tuhého. O tempo se starají především borci ze Sparty a v nepřehlédnutelných celorůžových dresech frajeři z Veloservisu, kteří evidentně jedou na svého lídra Tomáše Čera. Tady to poprvé hodně bolí, ale vím že povolit nemůžu a na Špičák musím dojet s čelem. To se mi také daří a v nebezpečném sjezdu na Železnou Rudu se držím za mohutnou postavou Tomáše Vitáčka. Balík se znovu ztenčil. Počítám, že nás není více než padesát. Bohužel v Železné Rudě chytáme závory a celý balík zastavuje a několik borců tak má možnost si nás znovu docvaknout.

Už ale jedeme na Srní. Po hlavní široké silnici se jede terezín, hodně fouká a k tomu ještě voda. Je to nepříjemné a chvílemi to docela hodně bolí. Jsou tři věci kterých se na Králi obávám: sníh, hlaďák a prášilské kostky. A teď jsme těsně před kostkami. Jede se svižně a dlouhá lajna, držím se pevně kola, ale stejně skáču jako koza. Uff, přežil jsem to a kolo také. Blíží se Srní, polovina mé tratě a vím, že tady budu muset stavět na občerstvovačce. Dostávám ale nabídku bidonu od kamaráda, loňského vítěze na dvoustovce. Díky Kamile, poprvé jsem měl tak možnost sjíždět ze Srní dolů s první skupinou.

Na 110km je rozdělení trasy. Tušil jsem, že hodně borců kvůli počasí změní trasu z dlouhé na střední. Dělí se to asi půl na půl. Na Rejštejn nás pokračuje něco přes dvacet. Ve skupině vidím profíka Jirku Šíbla a jednoho z Veloservisu. Rozjíždí zběsilé tempo a já začínám mít problémy. Ve stoupání na Kašperky  se držím jak na gumě a vím, že dlouho už asi neuvisím. Podaří se mi ještě se skupinou vyjet Nezdice a následující sjezd do Rozsedel, kde začíná obávané prudké stoupání na Šimanov. Ten se mi nakonec stává osudný a jako první ze skupiny odpadám již na začátku stoupání. Skupina se dělí. Bohužel se mi ale nedaří dojet na vrcholu dva borce, které mám na dohled. V ten moment se ve mně něco zlomilo, morálně jsem hodně nízko a do cíle mě čeká ještě 65km. Navíc cítím, že mi pomalu, ale jistě dochází veškerá šťáva. Přede mnou nikdo, za mnou také velké prázdno. A tak si jedu své tempo, sjíždím do Sušice, pokračuji na Dlouhou Ves a stoupám na nepříjemné Hartmanice. Tam mě potěší skupinka fandících diváků, to mi dodá energii do sjezdu do Petrovic. Pak už stoupám stále osamocený na Hlavňovice, kde se těším na občerstvovačku. Tam beru jídlo i pití, starají se o mě vzorně jako o vlastní, jsem zřejmě jejich první, ti přede mnou tu jistě nestavěli. Před sebou mám poslední kopec Zámyšl. Není tak těžký jako Kochánov, ale některé úseky má také hodně prudké. Na vrcholu mě překvapivě dojíždí jeden borec. Je to příjemné zase někoho vidět. Ale dlouhého trvání to nemělo. Do cíle nás čeká již jen 30km, víceméně klesání do Klatov. Bohužel v mírném stoupání u Velhartic náhle borec zrychluje a ujíždí mi z obavy, že nás dojíždí skupinka pronásledovatelů. Dávám do kupy své veškeré fyzické a morální síly a jedu podlahu co to dá. Malý náskok před skupinkou se mi i přes silný protivítr podaří uhájit a do cíle dojíždím v čase 6:20:26 na 22.místě se ztrátou 0:26:18 na vítěze Jiřího Šíbla z Team Cube. Král je za námi. Můžeme se těšit na příští ročníky, které slibují nové trasy.

Cafourek Václav (Venca)