Reportáže

29.05.2009 Lu vítězí na CKKV Praha - Doksy!!

Letošní závod CKKV Praha - Doksy si budu dlouho pamatovat a zřejmě nejenom já  Už před závodem jsem měl nebývale mnoho problémů s technikou a říkal jsem si, jestli to nejsou znamení, abych ten závod nejel, že se něco stane. Od nefunkční přehazovačky, která mě trápila už dva tejdny po dvojí píchnutí v posledních dvou dnech. První defekt byl způsobenej nekvalitní duší Michelin, která praskla ve sváru, druhej defekt zatím nevím, možná že jsem to blbě zalepil. No v práci jsem duši vyměnil, Lu jsem ještě měnil kufry, kde nešlo vyšroubovat šroubky a tak jsem musel rozstříhat kufr kleštěma, abysme pak šroubky dostali ven kombinačkama.

S Vencou a Lu jsme se sešli u mě na výstavišti, kde jsme si udělali zázemí, převlíkli se a vyrazili na start. Jen co jsem se rozjel, prasklo mi lanko v přehazovačce  Už jsem viděl, že je po závodě dřív než začal, ale napadlo nás zavolat Mackovi, jestli neví o nějakém cykloshopu. Ten doporučil BikeRanch u Globusu a tak jsme vyrazili tam. Musím tomuto krámku strašně poděkovat, když jsem zoufale vtrhnul do dveří s tím, že potřebuju rychle lanko do přehazovačky, že jedu za 30 minut závod, tak se mě hned ujal mechanik, nechal oběd obědem a okamžitě mi lanko vyměnil a seřídil přehazovačku. Takže moc děkuju!!

Na start jsme už dorazili v pohodě, i nám trošku času zbylo na rozjetí. Mračna, který se ale přibližovaly, nevěstily vůbec nic dobrýho.

Jen co se odstartovalo, spustil se déšť. Zezačátku se jelo v klidu, před Měšicema byla vyfrézovaná vozovka a v tom dešti to nebylo nic moc. Naštěstí se jelo pomalu za vozem a tak to dopadlo dobře. Od křižovatky v Měšicích se ale začly jet strašný kule. Bohužel jsem stále couval dozadu a několikrát si musel balík dojíždět. Na mokru jsem se hodně bál, vždyť jsem letos ještě snad v mokru nejel. Za Kostelcem přišla průtrž a musim říct, že to teda pěkně štípalo  A divil jsem se, že čelo jede pořád hodně rychle a tak zase občas odpadám a zase si to sjíždím. Ve Všetatech se jede kopec trochu rychleji, ale dalo se to, pár borců odpadá, ale balík následně zbržďuje vlak a tak se jich několik opět dostává zpět. Bohužel zde prý odpadl o kousek Venca a už si nás nedojel.

Po hlavní silnici na Mělník se jede svižně, občas to někdo zkusí, ale peloton si tyto jedince kontroluje. Sjezd do Řepína se jede naštěstí v klidu a i do kopce se nikdo nežene. Za Řepínem se ale pole dělí, jelikož na to několik jedinců pěkně duplo. Okamžitě se tvoří několik skupinek a já bohužel zůstávám v těch zadnějších a pomalu ztrácím naděje, že hlavní pole, které se opět sjelo, ještě doženeme. Navíc začalo opět pršet a pěkně fouká. Snažíme se o slušný tempo a po několika kilometrech ve sjezdu hlavní pole opět docvakáváme. Po odbočce do Kokořínského údolí ale opět kontakt ztrácím, jelikož jsem se opět bál ve sjezdu. Snažím si to dojet, ale marně. Přidává se ke mě ještě další borec a snažíme se chvíli spolu, ale je to marný. Čekáme teda na skupinku za náma a hnedle je nás 5.

Po chvíli následuje stojka na Romanov, kde jedeme svižně a trochu se trháme, naštěstí já neodpadávám a jsem vepředu. Přetrpíme kostky a jedeme dál opět v pěti. Občas se trochu roztrhnem a zase sjedem. V jednom sjezdu nezvládám zatáčku a vyjíždím na polňačku. Otáčím se a zase stíhám skupinku, naštěstí jedou ve sjezdu rozumně. Největší náš tahoun ale bohužel odjíždí, škoda.

Jedeme tedy ve čtyřech, občas předjedeme někoho úplně prošitýho zepředu. Bohužel jsem si vůbec nepamatoval trať a čekal jsem cíl daleko dřív. Začíná se už zase závodit a snažíme se skupinku trochu potrhat. Naštěstí nástupy po rovině celkem zvládám a do kopců se snažím trhat skupinku zase já. Před cílem už jedem jen ve třech. Asi 200 m před cílem nastupuju z 2. pozice. Vidím, že moje tempo zřejmě stačit nebude, naštěstí sil zbylo celkem dost a tak celkem v pohodě zrychluju a tenhle malý spurt si pohlídám.

No a je po závodě  Musim říct, že tyhle brutální závody ve špatnejch podmínkách mám strašně rád, jelikož je o čem si potom vyprávět

V cíli se musím smát, protože tolik rozklepaných lidí zimou jsem teda eště neviděl. Radek Procházka se klepe jak ratlik a všichni dokola taky  Já byl celkem v pohodě, ale to bylo tím, že jsem zrovna dojel a závodili jsme v podstatě pořád. No za chvíli se už klepu taky

Několik minut po mě dojíždí Venca a hned vyrážíme do hospody na horalky a studenou colu  Za chvíli dojíždí i Lu a ta teda vypadá hodně špatně. Klepala se úplně nekontrolovaně asi tak 10-15 cm do stran , ale konečně vyhrála v našich barvách! Dáváme ještě grog nebo čaj a s Vencou už myslíme na skoro 70 km cestu domů. Ostatní postupně dojíždí - Happy, Radim, Honza a nevypadají taky dobře. Honza se navíc vymlel na kolejích, Happy zase 2x píchnul. No zážitků hafo

Lu jsem ještě naštěstí sehnal odvoz společně s klukama z KPO, asi by s náma cestu nezvládla no a my vyrážíme ku Praze. Zezačátku byla trochu zima, ale za chvíli už bylo dobře. Na cca 15. km přejíždíme střepy a já to odnes ještě defektem  No nic, rychle vyměňuju a pádíme dál. Celkem to odsejpalo i s tím bočním větrem. Naštěstí už bylo hezky a rychlejší tempo nás docela zahřívá. Na výstaviště dojíždíme pře devátou a jsme moc rádi, že už to máme za sebou.

No závěrem můžu akorát konstatovat, že závod se nám líbil a už se těšíme na další!  A jsem rád, že všechny ty znamení pře závodem nic neznamenaly, krom rozdřenýho zadku od švů mi totiž zatím nic není

Pohořalý Petr (Coleman)