Reportáže

20.09.2008 MTB Jungheinrich

Tenhle závod jsme museli jet už jen pro to, že jsme na něj omylem vyrazili už jednou, ale o měsíc dřív, než se konal Závod pořádá firma Jungheinrich, která vyrábí a obchoduje především s vysokozdvižnými vozíky. Já dostal pozvánku od firmy Beck, která s nimi obchoduje a sídlí u nás v areálu (navíc velký sponzor Křivoklátského pekla).

Na závod jsme nakonec dorazili jen já a Macek. Měla jet ještě Romča, ale omluvila se, že jí nateklo koleno .. tak snad se to brzo spraví Petr Váňa zas dal přednost jinému MTB závodu.

Já jsem nechtěl riskovat jízdu na horákoj, to kolo mi prostě nic neříká a tak jsem vyhrabal doma cyklokrosku a risknul jízdu na ní. Bylo mi řečeno, že bych to na tom měl celkem v poho přeject. Macek si vzal svýho fulla a byl jedním z favoritů závodu.

Na prezentaci jsme byli mile překvapeni, startovné bylo zdarma a navíc jsme hned dostali triko, nějaký ovoce, pití a tyčku

Na startu stálo asi 50 cyklistů zjevně velmi různé výkonnosti. My si zvolili nejdelší trať (64 km) a spolu s námi asi ještě dalších 10-12 cyklistů.

Od startu se jelo hodně svižně a pole se roztrhalo v podstatě ihned. Než se vjelo do terénu jelo se po jednotlivcích nebo jen opravdu po malých skupinkách. Já se chvíli držel vepředu, ale jakmile začala bejt trať techničtější, kroska jednoznačně zaostávala. Macek mi s těmi prvními ujel a já se usídlil někde na 5. nebo 6. pozici. Trať nebyla zas až tak náročná, vlastně jsem ani jednou neslez, dokonce ani nevycvakl nohu z pedálu, ale kamenitých a hrbolatých úseků bylo celkem dost a tam jsem doslova trpěl. Kroska mi poctivě předávala každej hrbolek a několikrát jsem měl hodně namále, abych nepadnul

Zhruba na začátku třetí třetiny tratě mi začly docházet síly, ale nacpal sjem do sebe všechno co jsem měl a nějaký úplný výtuh se naštěstí nekonal, ikdyž k tomu nebylo daleko Ruce už jen těžko držely řidítka a nohy se moc točit nechtěly. Nakonec jsem to ale nějak přejel a svojí pozici, která byla stejná asi tak od 8.mého kilometru jsem uhájil.

V cíli jsem se dozvěděl, že Macek vybojoval střibro a já, kdybych se spokojil s 45 km, tak jsem mohl dokonce zvítězit a vyhrát nádherný pohár a krásný ceny No to zamrzí, kor dyž člověk v životě žádný pohár nevyhrál

Chuť jsem si spravil na následném rautíku (opět vše zdarma) Heslo "přece to tu nenecháme" jsem ale tentokrát nedodržoval a udělal jsem dobře

Pohořalý Petr (Coleman)