Reportáže

12.07.2008 Salzkammergut Trophy – 2008

Proč zrovna tento závod? Má odpověď je: docela velká výzva a říká se, že i výborná atmosféra. Jelikož jsem jel poprvé, tak postačí trasa 109km a 3582 m. převýšení. Soupiska startujících obsahovala docela zvučná jména, tak třeba.. Leonardo Paez (COL), Thomas Dietsch (FRA), dvojnásobný vítěz Giro d´Italia Gilberto Simoni, Roland Stauder (ITA), Thomas Nicke a Andreas Strobel z Německa. Rakousko bylo zastoupeno Heinzem Verbnjakem a Romanem Rametsteinerem. Do města Bad Goisern jsme dorazili již ve čtvrtek a vyrazili project první kopec, ale nedojeli až na konec, po hodině stoupaní jsme to otočili zpět směr údolí. To mi už dávalo tušit, že závod asi nebude zrovna legrace. Taky Petr nám řekl, nějaké své zkušenosti z předchozích let. Každý rok ho potkaly křeče, že musel slézt z kola. V sobotu ráno v 9:00 vyrážíme z konce 1. vlny, z nebe padá déšť , je celkem chladno a já si stále opakuji, že musím ject celou dobu v klidu a nic nepřepálit. Hned v prvním kopci nám ujíždí Petr a já s Růžou jedem pořád spolu aniž bychom tušili, že to tak bude až do konce. Déšť je celkem příjemný , ale po chvíli jsme promoklý úplně všude. Hned v prvním kopci mám ztuhlé nohy a začínám se docela bát. Naštěstí se počasí umoudřilo a slunce začalo svítit, ale trať zůstala důkladně promáčená a první sjezd zpět do Bad Goisernu byl chvílemi docela adrenalinový zážitek. V jednom úseku se muselo i pěšky. Opět se přesvědčujeme, že ve sjezdu máme na vrh a předjíždíme jednoho bikera za druhým. Příjemným zpestřením je průjezd po cestách vysekaných ve skále zvaných Ewige Wand. Po sjetí do údolí máme za sebou už okolo 30km a do zhruba 50. km nás čeká skoro jen rovina. Cestu téměř všude lemují diváci a divoce fandí, což dělá opravdu výbornou atmosféru. Druhý kopec začíná ve výšce okolo 530m.n.m. a končí ve výšce téměř 1500m. Tyto údaje mi stačí k tomu, abych měl stále zaryto v paměti, že se mám šetřit. Zhruba ve 3 kopce dojíždíme Petra, na kterém je vidět, že to na začátku lehce přepálil. Nicméně trojka SOS je pohromadě a vzájemně se podporujeme. Tento 2. Výjezd nám dal ale opravdu zabrat a cítím, že síly ubývají. Hned na začátku sjezdu Petr dostává křeče proto se opět dělíme a pokračujeme jen s Růžou. Po šotolinové cestě mi tachometr místy ukazuje těsně pod 80km/hod a v zatáčkách se musí ject téměř krokem. Ale opět máme ve sjezdu na vrh oproti jiným závodníkům. Při průjezdu další občerstvovací stanicí nás nakopává komentátor čtením našich jmen: Martin Putala, Pavel Růžička..Czechise republic a opět spousta diváků. Mažem řetěz a naše , teď už trápení pokračuje. Nakopej Red bullem se vydávám do posledního kopce a vídím, že Růža má sil rozhodně více než já. Nicméně se mi daří ho ve sjezdu opět dojet a pokračujeme i v poslední fázi závodu spolu. Daří se po silnici střídat a máme rozjeté docela slušné tempo. Do tohoto závodu jsem ještě nikdy neměl problémy s křečemi a najednou 3km před cílem jsou tu!:-/ Najednou nemohu točit nohama a skupina je fuč. Naštěstí křeče rychle odešly a pokračuji dále. Do cíle dojíždím 20s za Růžou v čase 6:27:26.79 a

přesně 1:57:27.00 za vítězem, kterým se pro rok 2008 stal Gilberto Simoni. Petr přijíždí asi 6 min. za náma.

Po závodě následovala menší party na kterou můžete nahlédnout v přiložených fotkách.

Kompletní výsledky: http://www.sport-timing.at/results/results_show.php?&PAGE0=0

Profil trasy: http://www.kolopro.cz/Show_picture.php?typ=13&id=67

Putala Martin (Macek)