Reportáže

09.05.2007 SOS na závodě ŠUAC

Píše se den 5.května 2007. Stojím na startu druhého závodu Šumavské unie amatérských cyklistů - VC Kramolín 2007. Můj první hromadný závod v letošní sezóně. Můj první test výkonnosti s konkurencí. Sice ne s tou středočeskou, ale ta západočeská má také své kvality. Trať závodu velice dobře znám. Vede kolem mého rodného bydliště. Po silnicích, na kterých jsem najížděl vůbec své první kilometry na kole. Před mnoha lety to byl dokonce můj první závod v mé cyklistické kariéře. Tady jsem získal vůbec své první angažmá v cyklistickém klubu. Dvě sezóny jsem závodil za místní klub CK Kramolín. Po dvou letech na volné noze přišla lákavá nabídka od ambiciózního amatérského klubu SOS, za který jezdím dodnes.

Ale zpátky k závodu. Počasí na startu oblačné, ale neprší, nakonec při závodě jen občas kápne. Silnice je ale místy dost mokrá, což se stává osudné pro několik závodníků na konci závodu. Profil je mírně zvlněný, jedou se 2 kola po 39 km s převýšením kolem 500m. Balík není nijak zvlášť velký, něco kolem 40 borců. Marně vyhlížím kolegu z týmu Vavriho, který se nechal slyšet, že se letos vrátí na závodní tratě právě v zavodech Šumavské unie. Barvy SOS tak hájím sám.

Po startu se jede velmi vlažně. Dokonce se v jednu chvíli dostávám i na čelo pelotonu. Na takovou pozici nejsem vůbec zvyklý. Držím se ale své taktiky, netahat zbytečně špice a šetřit síly do rozhodující fáze závodu. Přenechávám tak přední pozice jiným a parkuju někde ve středu balíku. Ne moc vzadu, fouká totiž nepříjemný terezín a jezdci vzadu tak nemají dostatečný prostor se ukrýt a udržet se v háku. To už ale vjíždíme na silnici I.třídy, velmi kvalitní vozovku, kde se tempo rozjíždí na plné obrátky, balík se řítí po větru rychlostí hodně přes 50. Ti co měli problém se udržet v balíku před tím, ti s jistotou odpadávají tady. Ostrá zatáčka vpravo na 30 km. Vjíždí se na velmi rozbitou vozovku, místy hodně děravou a posypanou štěrkem. Jízda na konci se nevyplácí, bohužel se tam ale ocitám i já. Díky dírám musím kličkovat a zpomalovat, navíc fouká dost z boku. Naštěstí ale nepíchám jako dva borci přede mnou. Balík se ale trhá, zůstávám vzadu, jedu na krev jako zběsilá zvěř, co má hajný na mušce. Vyplácí se, silou vůle se chytám teď už první skupiny asi 20 jezdců. Díky malému zpomalení se vydýchávám a pokorně se řadím do skupiny, která si to valí do druhého kola.

Druhé kole se nejede už tak zběsile, tempo je rychlé, ale stabilní. Všichni se šetří na poslední kilometry. Zbývají 4 km do cíle, skupina se smrskla tak na 15 lidí. Jeden borec se trhá ze skupiny a zkouší to. Získává náskok asi 20m. Následuje technický sjezd v obci, kde jeden z pronásledovatelů padá na mokré vozovce. Ostatní se naštěstí bravurně vyhýbají. Skupina se hodně natahuje. V tu chvíli se ocitám na čele a jízdou ve dvou do mírného kopečku si získáváme nepatrný náskok. Vjíždíme do posledního kilometru, který je po rovině a taky tady dost fouká. Jedeme sice na plné obrátky, ale skupinka 7 pronasledovatelů nás dojíždí a dokonce chytá i odjetého borce na čele. Já nemám už dost sil se zařadit do vláčku, chytám se až tří jezdců o pár metrů dále, které pak bez problémů porážím ve spurtu. Do cíle tak dojíždím s nepatrnou ztrátou na 9. místě a jako první příchozí.

Milé překvapení mě pak čeká na vyhlášení, kde i vítěz kategorie příchozích dostává pohár. Ještě pár čísel pro matematiky: délka 77,8km, čas 2:03:30, průměr 37,8km/h, převýšení 950m, průměrný tep 172, maximální 191.

Cafourek Václav (Venca)