Reportáže

24.08.2009 SPAC - VC Lašska - brambory pro SOS

Víkend 22. - 23. 8. byl pro mě původně takovej zabitej, jelikož jsme se chystali na návštěvu rodičů a Lu měla nějaký pohárový závody v Asii a já tam neměl žádný. Nakonec Lu ale našla jeden ze závodů Slezskýho poháru a tak jsem zajásal, že se trochu protáhnu alespoň v neděli.

Okruhy závodu jsem si projel autem v sobotu, trošku sem to tam znal z Beskyda. První část závodu byla víceméně po rovině se spurterskýma prémiema a druhá část vedla v dost slušných stojkách kolem Hukvald a v podstatě veškeré převýšení závodu cca 1000 m bylo na posledních 40 km. Trať opravdu zajímavá a pro mě osobně hodně těžká, vzhledem k první půlce, kde se zřejmě pojede hodně rychle.

V neděli jsem byl na startu mile překvapen vysokou účastí, která vůbec nezaostávala za účastí v UACu, ale hlavně zde bylo i spousta fanoušků, kteří dodávají závodu úplně jinou atmosféru.

Od startu se jelo celkem ostře, každou chvíli někdo zkoušel odjet, ale všichni byli plni sil a tak nebyl problém odvážlivce sjet. Nakonec se jeden únik zdařil a dva borci si tak dojeli pro body v prvním spurtu. V dalších kolech byly pokusy o úniky už méně časté, o to víc ale bolely. Spurty byly hromadné, já osobně jsem to pozoroval v klidu z dálky. Ve čtvrtém okruhu jsme dojeli dědky, náš dosavadní průměr odhaduju kolem 43 km/h, takže se není čemu divit. Jelikož jsme dojeli dědky zrovna v mírném stoupání, kde zkoušeli zase někteří jedinci odjet, tak nám tam dělali pěknou neplechu. Každou chvíli vznikla díra, jelikož nestačili na nástup a tak jsme je museli objíždět. Po několika takových nástupech mě balík odtrhává a já jedu asi 50 metrů na maximum za ním. V prudké zatáčce naštěstí balík zpomaluje a jsem zpátky. Ještě následuje jeden spurt a přejíždíme na kopcovitou část, kde to bude už pro mě snad lepší, ikdyž jsem na první části nechal hodně sil. Nevím kolik borců odpadlo z našeho balíku, ale v posledním okruhu to mohla být klidně třetina.

První kopec na okruhu se jede svižně, ale dá se to přežít. Následuje sjezdík a rovinka a najíždíme do Hukvaldského kopce s prémií. Jeden borec se ihned odpoutává a vyráží vpřed. Balík pomalu zrychluje za ním. Doufám, že se pojede rozumně, kopců bude ještě dost. Držím se někde ve středu, ale koukám, že se tempo stupňuje a odjíždí skupinka. Snažím se objet ty pomalejší a na vrcholku si to docvaknout, to se mi ale o pár metrů nedaří a bohužel sjezd jedu sám. Za mnou je další trojice, tak na ní počkám a doufám, že to sjedeme hned v dalším kole, které ihned začíná zase stojkou. Bohužel jsem ale momentálně indisponován a tak pouštím i tuhle skupinku a čekám na větší, která je kousek za náma. Tady se už usídlím celkem v pohodě, bohužel trojice balík dojela a všichni nám odjeli a ani naše rychlé tempo na tom nic nezměnilo.

Naše skupinka jede svižně, většinou točíme kolotoč, někdo střídá, někdo ne, kopce se jedou už rozumnějc, na první balík jsme už rezignovali. V posledním okruhu už tempo vázne na rovinkách, takže je to takový všelijaký. V posledním Hukvaldském kopci to zkouším hned na začátku a odjíždím. Je to trochu troufalý, po kopci je sjezd a dlouhá rovinka snad pře 5 km, kterou bych musel zvládnout sám a pak závěrečná stojka skoro 1 km. Spíš je to takový špičkování, jestli se někdo přidá, jestli odpářeme zase někoho. Jedu tak, abych byl nahoře v pohodě a tak mě skupinka na vrcholku dojíždí, možná ale někdo odpad, jelikož zas tak pomalý to nebylo. Sjezd se jede v klidu, na rovince byl jeden nástup, který jsem ale zlikvidovali. Před cílem to zkouší znovu a 5 borců odjíždí ještě před stojkou. Do toho jsem osobně nešel a jen to v klidu sledoval. Věděl sem co mě čeká a jejich 20-30 metrů, který na nás najeli, okamžitě ztratili v první části stojky. Stojka je dlouhá asi 800 m s průměrným stoupáním 9%. Ze zadních pozic to pomalu předjíždím, moc se mi nechce, mám toho docela dost, ale nakonec z toho bylo 3. místo ve skupině. Až pozdějc doma se dozvídám, že jsem byl 4. v kat. B a jen několik sekund za třetím a přišel tak o pohárek

Závěrem musím říct, že jsem si závod docela užil, že mě fakt mile překvapila jejich úroveň i konkurence a nejvíc mě nadchlo to množství fanoušků kolem trati. Takže pokud budu mít zas někdy cestu kolem, zajedu si zase nějakej závod Slezskýho poháru.

Pohořalý Petr (Coleman)