Rozhovory

21.10.2005 Rozhovor s Luckou

SoS:
Zdravím tě Lucko, dříve než ti začnu pokládat dotěrné otázky na tělo, chtěl bych ti ještě jednou pogratulovat za to, co jsi dokázala v uplynulé sezóně 2005 a poděkovat ti za to, že jsi svými výsledky pomohla vyzdvihnout i jméno týmu SOS - Strahovských osvoboditelů silnic.

Když vzpomenu na to, co jsi napsala na sklonku roku do svého profilu do svých cílů to, že by jsi chtěla "alespoň někdy něco vyhrát", jak se na to díváš dnes, po této tak vydařené sezóně, kde jsi získala tolik vítězství. A víš vůbec kolikrát jsi stanula na stupni nejvyšším?

Lucka:
To nevím, mockrát :-) kdyby mi někdo řekl před rokem, jakou budu mít po této sezoně bilanci, tak bych mu nevěřila. ale na jaře po prvních závodech už jsem cítila, ze to půjde :-)

SoS:
Já ti to řeknu přesně. 12x jsi stanula na stupni nejvyšším a navíc dvě ligy, které jsi jezdila, jsi dokázala vyhrát. Kterých úspěchů si ceníš nejvíce a které jsi nejvíc emocionálně prožívala?

Lucka:
Nejvíc si určitě cením vítězství ve dvanáctihodinovce, protože to je fakt šílený závod, zvlášť s tím počasím, které bylo poslední dva roky. A taky jsem ho hodně prožívala, i když ke konci už to byl spíš jen pohled do prázdna a zautomatizované pohyby. Taky jsem pořádně prožívala Brdské dvoukolo, kde mi to vůbec nejelo, těch nadávek co musely přijmout brdské lesy... :-) Celkové vítězství v UACu a KPO stavím taky hodně vysoko, to je takové zhodnocení celoroční práce, no a pak ještě akademické mistrovství ČR - ale to je spíš tak na chlubení :-)

SoS:
Dvanáctihodinovka o největší převýšení byl asi náročný závod, můžeš nám lehce popsat jeho průběh, jak jsi ho vnímala ty?

Lucka:
Ve zkratce: hnus. Ne vážně, to se nedá moc popsat. Prostě jsem 12 hodin šlapala a šlapala, furt do kopce, když se jelo z kopce, tak zas byla zima, protože hned po startu jsme hrozně zmokli, občas minizasatávka na jídlo, pak mě začalo bolet koleno, a nakonec už se mi pletla i levá a pravá, několikrát jsem chtěla řadit nesprávnou rukou... Naštěstí jsme měli dobré povzbuzovače :-)

SoS:
Takže závod asi nebyl zrovna příjemným zážitkem, ale výsledek pak asi všechno zlé v dobré obrátil. A položím samozřejmě i otázku na tvé méně zdařilejší závody. Přestože působíš celkem vyrovnaným dojmem a nepozná se na tobě, že s výsledkem nejsi spokojená, určitě se najdou i takové závody, kde byl pro tebe tvůj výsledek zklamáním. Můžeš nám některé z nich přiblížit?

Lucka:
Já působím vyrovnaným dojmem?? To je dobře, to jsem vždycky chtěla :-) ..tak třeba Jedomělice, tam jsem prohrála spurt do cílového kopce, no popravdě ani nevím, jak jsem se ocitla za cílovou čárou, měla jsem černo před očima.. Nebo akademická časovka do vrchu, tam jsem naštvaně odjela na kolej ještě než dojela poslední závodnice; až pak jsem se dozvěděla, že to byly holky, co jezdí Český pohár, tak to mě trochu uklidnilo. Nebo už zmiňované Brdské dvoukolo, a asi by se našly i další. Říkal jsi přece 12 prvních míst, a jela jsem celkem 23 závodů.. :-)

SoS:
No každý den není posvícení. V sezóně jsi ale získala i několikrát cenné skalpy soupeřek, ke kterým jsi do té doby asi jen tiše vzhlížela. Vzpomenu tvé vítězství v Zákolanech nad loňskou královnou Šumavy Janou Řehořovou a vítězství na Mořině nad nejlepší českou ultramaratonkyní Hanou Ebertovou. Změnilo se od té doby v tvém myšlení něco?

Lucka:
Určitě si víc věřím, ale zase na druhou stranu, třeba měly moje soupeřky zrovna špatný den nebo něco.. Rozhodně už si neříkám "No servus, Ebertová, to nemám šanci", ale "No servus, Ebertová, to se musím fakt snažit" protože už vím, že to jde a že tu šanci mám.

SoS:
Tak to je určitě dobrý posun. Dále bych se chtěl dostat k tvému závodnímu stroji. Můžeš nám popsat jak se tvůj speciál vyvíjel od loňského roku do dneška? A rádi bychom slyšeli i nějaké technické parametry od váhy až po odpor vzduchu v aerodynamickém tunelu :-)

Lucka:
Tak to by to kolo muselo vypadat hodně jinak, abych takové věci řešila :-) Váží pár deka přes 11kg, já tu váhu ubírám spíš na sobě. Jak se vyvíjel... no, z kola, na kterém jsem jezdila loni v květnu, už zůstaly jen kliky, páky a přehazovačka. Jako první jsem odložila 36 let starý favoriťácký rám, a pak postupně ten zbytek. Například přesmykač jsem měnila dokonce třikrát. I když je můj současný stroj o 100% lepší než ten původní, pořád je to jedno z nejhorších kol, co můžeš na závodech vidět a je na něm co zlepšovat.

SoS:
Jak je vidět, v tvém závodním stroji jsou tedy ještě značné rezervy, především ve váze. Kdyby se podařilo stroj zlehčit, byla by to při tvé tělesné konstituci změna asi dost markantní. Myslím, že v postavě už rezerv moc nenajdeš. Chystáš nějaké další úpravy stroje na příští rok?

Lucka:
Já pořád něco chystám. Obměňuju to průběžně, na nějaké velké jednorázové úpravy nejsou peníze. Teď jsou na řadě řídítka, ty staré klasické netvarované oblouky se mi drží dost blbě. A pak.. to ještě nevím, ráda bych vyměnila řazení, mám sedmikolo, takže tak dva pastorky navíc by neškodily, ale to je právě už nákladnější úprava. K nižší váze by mi pomohl hlavně rám, ale to je zaprvé taky dražší záležitost a navíc rám je takový základ kola, a já jak si na něco zvyknu, tak se s tím pak nemůžu rozloučit :-)

SoS:
No tak toto bude asi otázkou priorit co upřednostníš. Asi není tajemstvím, že studuješ již čtvrtým rokem vysokou školu ČVUT - fakultu stavební, obor - pozemní stavitelství. Jak se dá skloubit tak časově a fyzicky náročný sport jako je cyklistika s tak těžkou školou? Určitě musíš mít nedostatek času a té energie asi taky nebude na rozdávání.

Lucka:
Nejde dělat obojí najednou naplno. Takže se snažím dělat kompromisy. Kolo mě baví, škola mě moc nebaví, ale chci ji dodělat, a říkám si, že kolo počká, jenže mně se čekat nechce. Navíc člověk asi potřebuje něco, co ho uspokojuje, a když to není ta škola.. K tomu se snažím si aspoň něco málo vydělat, cyklistika je finančně náročná a já nemůžu a ani nechci pořád "vysosávat" své chudé rodiče-učitele :-) Takže ve výsledku jsem věčně nevyspaná, zadlužená a nestíhám..

SoS:
No tak to nezbývá než popřát mnoho úspěchů ve studiu a aby jsi školu, cyklistiku a práci dokázala dobře skloubit. Měla jsi nějaké vyloženě těžké období v sezóně 2005? Byli nějaké krize, že jsi kolo nechtěla ani vidět? Co pády, byly nějaké?

Lucka:
Jo, kolo nechci ani vidět teď :-) No, to přeháním, ale už se mi fakt ani nechce jezdit. Když mě někdo vytáhne, tak ještě, ale sama ani náhodou. Byla to náročná sezóna. Ale v jejím průběhu jsem nic takového nezažila, i po dvanáctihodinovce jsem vydržela bez kola asi jen dva dny :-) Pád se mi taky nevyhnul, od té doby se jen pomalu učím zase aspoň trochu klopit zatáčky, a při zvuku štěrku mi naskakuje husí kůže. Ale cyklista bez jizev není žádný pořádný cyklista :-) Nejvíc mě naštvalo, že se to stalo den před triatlonem, který jsem si vždycky chtěla zkusit.

SoS:
No tady tě poopravím, vždyť jsi přece po dvanáctihodinovce hned další den jela časovku do vrchu KPO a skončila jsi druhá. Zatímco ostatní dva účastníci tohoto maratónu z týmu si lízali ještě několik dní rány. Jaký to byl pocit znovu se ráno obléci do cyklistického a vyrazit za dalším závodem?

Lucka:
Aha, vidíš, to je pravda. Tak teda po dvanáctihodinovce plus časovce jsem neseděla na kole dva dny :-) Dobře jim tak, účastníkům, já jsem nakonec byla ráda, protože jsem si rozhýbala ztuhlé svaly a nemusela jsem se učit chodit :-) Ale ráno to bylo špatné. Bolelo mě úplně všechno, hlavně kolena, a vlastně jsem nevěděla, jestli na tom kole vůbec dokážu jet. Ale šlo to, i když zpočátku trochu s obtížemi. Já jsem to vlastně dokázala jenom díky tomu, že jsem si to vymyslela už předtím, a pak ráno už jsem o tom prostě nepřemýšlela. Hrozně nerada něco vzdávám, to bych radši chcípla :-)

SoS:
Tak to je tvrdý přístup. A jak vypadá tvůj trénink? Vystačíš si s vyjížďkami po okolí nebo nějak specielně trénuješ? Trénovala jsi už v zimě nebo jsi všechno doháněla až od jara, od prvních teplejších dnů? A kolik tak najezdíš za sezónu kilometrů?

Lucka:
Počkej, tolik otázek najednou.. Trénink je právě asi ten důvod, proč jsem se od loňska tak zlepšila. Loni jsem nedělala v zimě nic, a jezdit na kole jsem začala někdy v květnu, takže to podle toho taky vypadalo. Letos jsem se ani v zimě neflákala, sice žádné kolo ani trenažér, ale místo toho posilka, bazén, běh, běžky, brusle. A hned, jak to šlo, jsem vyrazila ven na kolo. Ze začátku jsem ještě trénovala tak nějak "organizovaně", teda hlídala si tep, do toho nějaké intervaly a tak, ale pak přišly závody a zkoušky ve škole a dovolená a tak vůbec, takže jsem spíš jezdila jak se dalo. "Kolik tak najezdíš kilometrů" není nejlepší otázka, protože předloni jsem najela 2500, loni 4000 a letos, jestli ještě někde doklepu poslední stovku, tak 6000km. Ale dál už se to asi moc zvyšovat nebude :-)

SoS:
Tak postup tu vidět je. A jaké jsou tvé soutěžní plány do budoucna?

Lucka:
Plány..? To se uvidí zase až na jaře. Pokud mi to bude jezdit, tak nejsem proti myšlence zkusit nějaké závody s větší konkurencí. I když teď nevím jaké, protože zase abych dojížděla osamocená půl hodiny za předposlední, to se mi nechce. Rozhodně bych chtěla zkusit nějaké klasické maratóny, mám na mušce hned tři, ale třeba mě to po prvním přejde :-) Jo a ještě ten triatlon.

SoS:
Na posledním závodě KPO na tebe zaútočili chlapci z týmu H-H Smíchov, měli zřejmě zájem, aby jsi jezdila v jejich barvách. Co ti nabídli a jak jsi reagovala?

Lucka:
Nabízeli mi kdeco. :-) Nové tretry, abych nemusela jezdit v těch mých - prý křuskách, diskové kolo, abych si ho nemusela dělat z papíru.. No, myslím, že tak bohatý tým H-H není :-) Pak mě lákali i na vodku, kterou vyhráli, a na mladé nezadané kluky, ale ty máme v SOS taky, a lepší ;-) Přišlo mi to hrozně k smíchu, tak jsem se smála. Jen tak mě nedostanou, už jsem mluvila o tom, že jak si na něco zvyknu, tak se mi toho nechce vzdát, a o týmu SOS to platí dvojnásob! I když samozřejmě nikdy neříkej nikdy. :-)

SoS:
Lucko já ti děkuji za rozhovor a budu se těšit na tvé další skvělé výkony v dalších letech.

Pohořalý Petr (Coleman)